| LM: Jsem strašně zvědav, co tomu řekneš. To není
obraz v rám….(1) na stěn…(2). Jsi přímo v tom! Vidíš ten magický
prostor? Na rozsah ruk…(3) to máš věci, na které bys mohl sáhnout
a ... to je hranice, za kter….(4) začíná malba.
C: Není to špatné, Luďku, ale já bych nezůstával v půli cesty.
LM: Jak to myslíš?
C: Podívej, spojení realit….(5a) a malb….(5b) není důsledné. V
podstat….(6) je to zase jenom obraz. Lidi se sem budou chodit
dívat jako do cirkus…(7).
LM: Ale dál už jít nelze.
C: Jestli chceš, Luďku, ukážu t…(8), kam až může malíř jít.
LM: Má pravdu.
C: Alžběto, jste vždycky proti m….(9).
Alžběta: Nejsem, ale v tomhle má pan Cimrman pravdu.
C: Děkuju, Luďku, děkuju za inspirac….(10).
LM: Takže se mnou spolupracovat nebudeš.
C: Položím Praze k nohám moře.
|