| Tomáš: Nemohl jsem usnout... stále jsem na to
musel myslet.
Karla: Nedá se, Zdeňku, nikde ....
T: Šel jsem se projít....
...Měla černý plášť, a obličej zastřený závoj….(1).
K: Ta záhadná postava dole v zahrad…(2), to jsem byla já, Tomáši.
T: Ty, Karlo? Myslel jsem, že to byla Hedvik…(3).
K: Hedvika v té době právě rodila tvé dítě.
T: Mé dítě? Myslel jsem, že to je Adolfovo dítě.
K: Adolf Hedviku vůbec neznal.
T: Ale jestli Hedvika porodila mé dítě, pak ty, Karlo, jsi -
K: Ano, Tomáši, jsem tvá sestra.
T: To není možné!
m: Má pravdu, Tomáši.
T: Nemohu tomu uvěřit. Vždyť ty jsi mi, švagře, říkal -
m: Já nejsem tvůj švagr.
T: Ne?
m: Já vůbec nepatřím do rodiny. Jsem cizí člověk.
T: To ovšem zcela mění situaci.
ž: Ne tak docela. Já totiž nejsem tvoje teta.
T: Ty nejsi moje teta, tetičko?
ž: Neříkej mi tetičko. Teď už ne.
T: Ale v tom případě jsem tě obelhal, tatínku.
m2: Nedělej si výčitky, milý synu. Nejsem totiž tvůj otec. Jsem
tv….(4a) syn…(4b). Tatínku...
T: A maminka?
m2: Je tvá babička.
T: To je hrozné. Jsem tedy úplný sirotek. Ale to není tak důležité.
Důležité je, že jsem konečně poznal pravdu.
diváci: No, tohleto??? Co si o nás myslejí?! Hanba! No prosím,
a na to jsem dal padesát halířů?! (J)děte se vycpat! Ať nám vrátí
peníze! |