Dobře prověřená Lizetka
 
(Audio help)
   Dobře prověřená Lizetka

Josef Škvorecký

(Click on the asterisks * for pre-reading questions.)
 
 

 

Všechna* zvířata jsou si rovna,
avšak některá jsou si rovnější.
George Orwell
 
 



 



dyž*vyhodili, Lizetku nevyhodili. Prověřili ji se vším všudy, i s jejími šesti semestry a žádnou zkouškou. Dokonce ani kolokviem. Mě vyhodili, ačkoliv jsem měl jen pět semestrů a přitom půlku první štace. Ale byl jsem živel podezřelý ze sympatií k Západu, protože se vědělo o mé činnosti v Zetkově swingbandu a protože, já blbec, přišel k prověrce v barevných fuseklích. Fendrych, ten šilhavý s předkusem, mi na ně celou tu dobu čuměl a pokaždé, když se zeptal nějakou důležitou otázku, například „Pocházíš z dělnické třídy, kolego?” nebo „Věříš v Boha, kolego?” a zamžoural očima, jako kdyby ho ty výrobky dosud soukromého průmyslu dráždily.
 
            * Samozřejmě mě neprověřil. A tenhle samý Fendrych prověřoval Lizetku, která ze sympatií podezřelá nebyla, a docela právem. Na světě byla jen jedna jediná věc, ke které měla sympatie. Ona sama.  
            * Je jasné, že já jsem při její prověrce nebyl, ale dovedu si to názorně představit. Jak Fendrych mžoural, jenže na žádné fusekle, na nic takového — Lizetka si na to určitě vzala svou nejstarší blůzu, kterou jí její milci samým objímáním potrhali, aby vzbudila třídní dojem. Taky určitě bez veškerého studu zdůrazňovala dělnictví svého otce kulisáka, ačkoliv normálně, když o něm už jo musela mluvit, říkávala, že je v Národním divadle. Pokud teda Fendrych na něco mžoural, mžoural na Lizatčinu podprsenku, do které, ví bůh, měla co dát, anebo na zaštupovaná kolínka, která před ním bezpochyby obratně odhalovala, poněvadž moc dobře věděla, že vydají za dva kádrové posudky. A tak ji Fendrych prověřil, tu svini vysočanskou.  
            * A bodejť by ji neprověřil, pálil za ní dva roky a ona ho nikdy úplně neodmítla, neboť úplně neodmítla nikdy nikoho, neboť věděla, že každého může někdy potřebovat.  
            * Takže zůstala na fakultě. Mnoho lidí prohlašovalo, že do smrti nepochopí, jak tohle krásné boží hovádko mohlo projít ze staroslověnštiny a jak mohlo dokonce sesmolit dizertačku a udělat doktorát. Na první pohled to snad vypadá nepochopitelně, poněvadž Lizetka dodnes neumí správně tvrdé a měkké i, ale kdo si dá práci a podívá se podruhé, tomu to dojde samo.
        Pakliže není pitomý.
 
            * Lizetka, i když je jí dnes už třicet, je něco extra. V USA takové fotografují na Technicolor a používají na inzeráty dámského prádla značky Maiden Shape.  
            * A k tomu si připočtěte prohnanost aspoň tak velkou, jako je Lizetčina omezenost ve vědách.  
            * A ještě úplně dokonalý nedostatek ohledů, ani stopečku po altruismu a úplně příkladnou cílevědomost, co se týče vlastní osoby.  
            * S tou staroslověnštinou například to bylo tak: Lizetka přišla ke zkoušce v době, kdy ji docent Marek nečekal a kdy, jak měla zjištěno, byl ve svém kabinetě sám. Se sklopenými řasami se přiznala, že z kyrilice nezná ani slovo, ale že nutně potřebuje vysvědčení o zkoušce, jinak ji zpětně neprověřej. Docent Marek se chtěl rozhořčit, pak se ale podíval Lizetce na podprsenku, potom výš, až k zeleným očím, a v těch se utopil.
        A vysvědčení jí napsal.
 
            * Stálo ji to pár cest na Hřebenka, kde docent Marek bydlel se ženou a třemi dětmi. Na těch cestách musela vyposlechnout jeho historie. Na poslední té pouti sesvěřil, že jeho samého staroslověnština taky otravuje, a nabídl jí bezpečný průvod přes štace až k doktorátu za občasný pohlavní styk. Jenže s tímhle zbožím Lizetka šetřila, a jelikož už měla po staroslověnštině, hodila zpátečku a vycouvala z garáže. Podobně lacino zdolala literaturu, ruštinu, marxismus, všechno.  
            * Já to vím, protože pro mě má Lizetka slabé místo v srdci, které jí reaguje na tenora. Je to sice úplně ojedinělý přírodní zjev, neboť kámen je kámen, no ale Lizetčino srdce je už takový zvláštní kámen. Rozbušilo se jednou, když jsme párkrát z nedostatku jiných možností hráli na Vlachovce, a tak jsem se tam s ní seznámil, svini vysočanskou. Ano, patřila do téhle zvláštní kategorie krásek, dnes už vymíraj, Praha se integruje, a z ní se vyšvihla, teď už až do Rio de Janeira, Pánbů jí pomáhej. Ale i kdyby se vyšvihla až na Měsíc, zůstane v tom svém kamenném srdci vysočanskou sviní.  
            * Jo — a s tím doktorátem to bylo komplikovanější. Nicméně všechno uvážila, vybrala si jako obor psychologii, protože správně odhadla profesora Zajce jako nejpřístupnějšího mimo vědomostní kvalifikaci, a potom se zaměřila na jednoho klasického filologa; to byl velmi vědecky založený mladík a v oboru ženských ryzí, od praxe odtržený teoretik. Na Lizetčině osobě poprvé alespoň částečně vykonal sexuální praktika. Dizertačku měl za čtvrt roku hotovou a byla to práce tak skvělá a inspirovaná, že Lizetce nabídli, aby ji rozšířila o stručný historický úvod a podala ji jako práci habilitační. Jenomže Lizetce stačil doktorát.
        Měla totiž jiné plány.
 
            * Ten klasický filolog, ten sám doktorát neudělal. Když se na něj Lizetka potom vykašlala, začal chlastat a nakonec ho kvůli tomu z fakulty vyrazili jako buržoazní přežitek. Teď dělá někde v Ostravě barového portýra.  
            * Mezitím co jsem si odbýval nejčestnější povinnost, pokračovala Lizetka v kariéře celkem skromně. Dostala místo na smíchovském gymnasiu a učila tam marxismus. Většina těch, co dokončili fakultu s ní, byla sice přinucena působit v hlubokém pohraničí, jenže Lizetka se včas seznámila s kýmsi z ministerstva, ani nevím s kým.  
            * A když jsem se vrátil, byla už programovou referentkou Ústředí lidové tvořivosti. V Alfě se objevovala ověšená zlatem a drahými kameny, ještě víc než Geraldinka, a to už to nebyly tajné výpůjčky z nepřehledných šuplat u Geraldinových. Lizetka se totiž seznámila s někým vyšším z ministerstva financí, takže jejich rodinu měnová reforma tak nepřekvapila.  
            * Tou dobou se už sice všude pohybovali chlápci, kteří ji od srdce nenáviděli a pomlouvali, kde mohli, ale jakmile se s ní octli vis ą vis, a ona na ně vystrčila obsah své podprsenky, byli vždycky zase znova vedle.
        Komunisti, bezpartijní i židi.
        Vsjo rovno.
 
            * Nachytal se na ni taky ten esčémácký poeta Jan Nacamec. Podprsenka ho oslepila do té míry, že se Lizetce začal svěřovat se svými ideologickými sny a pochybami.  
            * Vykládala je potom všechny mně. Byla do mě udělaná, ta svině, i když ne zas natolik, abych byl příliš účasten jejího pohlavního života, a i když se nakonec na mě taky vysrala.  
            * Vždycky, když chtěl Jan Nacamec napsat něco do Mladé fronty, šel napřed k Lizetce. Ta mu poradila. A protože měla Lizetka různé nálady a podle nich, jako pravá ženská, diametrálně měnila názory, měnil názory taky Jan Nacamec. Čtenáři Mladé fronty to žrali horké. Takže skrze Nacamce měla Lizetka pronikavý vliv i na mládežnické hnutí.
        To ovšem nikdo nevěděl.
 
            * Přitom co se idejí týče, šlo Lizetce samozřejmě vždycky jen o jedinou, o sebe samu. V té byla podivuhodně důsledná a nikdy ji ani na okamžik nezradila.  
            * A občas měnila Nacamcovy názory z dlouhé chvíle a kvůli legraci. Mnoho lidí si začalo nad Nacamcem lámat hlavu. Marně.  
            * Vždycky když mu nakukala něco obzvlášť povedeného, zavolala nebo přišla do Alfy a měli jsme z toho gaudium. Pak jsme společně vymýšleli, co do něj nahustit dál. Měl totiž ve zvyku veřejně si vylévat rozumy o každé důležitější kulturní a politické události, a tou dobou pocházely tyhle rozumy převážně od Lizetky, inspirované popůlnočními jamsedánkami v Alfě.  
            * Když je pak v Mladé frontě obtiskli, rozproudily se občas polemiky a různí socrealističtí teoretikové ty Lizetčiny bebopové rozumy rozváděli a rozkecávali dál. Vznikla téměř literární škola a něco se přeložilo i do ruštiny. Odtamtud to přetiskli v L'Humanité. Potom v Masses & Mainstream. Tak přerostl Lizetčin význam poprvé Atlantický oceán.  
            * Když nám už tahle švanda nestačila, počali jsme označovat různé osoby, které pak Nacamec postupně napadal z kosmopolitismu, buržoazního nacionalismu, sionismu, mendel-morganismu, formalismu, poklonkování před buržoazní kulturou, později ze slánštiny, titoismu, naturalismu, freudismu, idealismu, spiritualismu, oportunismu, revisionismu, surrealismu a ze znalosti angličtiny, a to v soukromí, na schůzích, v kádrových posudcích a zčásti i veřejně tiskem.
        Následky si přirozeně nesl sám.
        Nese je dodnes.
 
            * A nakonec pomohl Lizetce do přípravného výboru pro sofijskou výstavu a tím jeho činnost pro Lizetku nedobrovolně, ale definitivně skončila. Ve výstavním výboru Lizetka nejdřív co mohla zvorala, a tak tam pro jistotu radši přestala docházet. Zato si vzala k srdci jeden bod z instruktáže ředitele výstavy soudruha Boreckého k pracovnicím toho podniku: Že si mají — na státní útraty — dát ušít troje šaty u Rosenbauma, aby reprezentovaly stát.
        Tuhle instrukci splnila Lizetka tak horlivě, že si jich dala ušít šest. U Rosenbauma.
 
            * Co mohla, to zvorala, ale pan ředitel si ji přesto oblíbil. Říkal jí naše Lízi, i před novinářema, a proto s ní taky jedna mládežnice z rozhlasu, která řediteli Boreckému lezla do zadnice, aby jí pomohl na ministerstvo, natočila interview k proponované expozici a představila ji jako typickou socialistickou ženu našich dnů.
        No tedy, to se pěkně řízla.
        Ale to nikdo nevěděl.
 
            * Než se jelo do Sofie, přišlo nařízení, že se má přebujelý personální stav snížit o třetinu. Vyhodili Maršíkovou, která celý ten čas pracovala dvě hodiny denně zdarma navíc. Vyhodili Bémovou, která zorganizovala všechny pavilóny těžkého i lehkého strojírenství. Vyhodili dokonce Taťánu Letnicovou-Sommernitzovou, která dělala kádrovou referentku a dozírala na brigády.  
            * Opakovala se přesně situace z prověrek: Lizetka jela. Všech šest modelů od Rosenbauma vezla s sebou, kromě mnoha jiných věcí na výměnu. Mnoho jich nacpala Ríšovi do basy a mně do kufru od tenora.  
            * My jsme totiž jeli taky, Zetkův swingorchestr. To jediné Lizetka nezvorala. Když přišlo na recesi, dalo se spočítat.  
            * A tak jsme tedy seznamovali Sofii s lidovou hudbou utlačovaných amerických černochů. My sami jsme se v repertoáru nijak neutlačovali, ačkoliv jsme měli jakési instrukce z ministerstva kultury; duli jsme naplno. Večer co večer natahovaly stovky Sofijčanů a Sofijčanek uši a kymácely se po parketě, mezi nima Lizetka s různými galány, potom s jedním vysokým, blonďatým, z tamního ministerstva kultury.  
            * Ten jí taky začal říkat Lizetka. Jmenovala se vlastně Lidmila a říkalo se jí všelijak: Lída, Liduše, Lízina, podle toho. Každý jí říkal, jak se mu to líbilo. Ten Sofijec jí říkal Lizetka, a to se ujalo.  
            * Nakonec s ním zmizela do Zlatých Písků. Samozřejmě to bylo zakázané, na výstavě vládla přísná pracovní kázeň, ale ta se, to je taky naivní nápad, nevztahovala na Lizetku.  
            * Připojila se k nám až na zpáteční cestě v Budapešti, to už s ní byl zas nějaký jiný chlápek. Vypadal na tajného. Čert ví, já ne, ale u Lizetky je možné všechno.  
            * Vezla s sebou televizor, stříbrnou lišku, persiánový kožich, kalkulačku, dva fotoaparáty, zlaté hodinky a asi dvacet deka zlata ve špercích. Taky šest metrů čínského hedvábí s pagodama, ale to pak prodala, protože ho už v Praze běhalo příliš mnoho.  
            * A všechno jí to prošlo. Holky z výstavy, která si každá vezla nylonovou noční košili a dva litry maraskina, skřípěly zuby, nenáviděly ji, Pokorná ji dokonce udala.
        Udání se rozplynulo v tajných koridorech na Letné.
 
            * A v Sofii, ještě než se na výstavu vyflákla s tím blonďákem z tamního ministerstva kultury, sedlna lep taky náměstek Řeřicha, velký pán ve školství.
        Shořel jak papír.
 
            * Jeho prostřednictvím promluvila jménem československých žen k bulharským dětem, které zrovna zahajovaly školní rok, a ten projev vysílaly všechny bulharské rozhlasové stanice.
        V Československu ho citovali v novinách.
 
            * Vymysleli jsme si ho společně po půlnoci v tanečním sále expozice, silně ovínění Mavrudem.
        Jenže takové projevy se stejně nevnímají, takže to nikdo nepoznal.
 
            * A pan náměstek Řeřicha na Lizetku nezapomněl. Sotva se vrátila z výstavy a vyrazila z ministerstva ještě asi tři tisíce na různých doplatcích, učinil ji zástupkyní šéfredaktora pedagogického nakladatelství. To místo měl sice původně dostat nějaký letitý pedagog, ale ten byl včas označen za suchara s nedostatečnou marxistickou erudicí, a mimoto byl maloburžoazního původu.
        Což u srovnání s Lizetčiným dělnickým byla povážlivá závada.
 
            * Protože se Lizetka stala hned zástupkyní šéfredaktora a nemusela začít od píky, nevyšlo najevo, že neumí tvrdé a měkké i.  
            * A jedno semusí nechat: na staré přátele nezapomněla. Kmenoví překladatelé nakladatelství přišli o práci, neboť Lizetka rozdělila všechny překlady rovnoměrně svým známým. I já jsem s pomocí kapesního slovníku Leontina Kopeckého přeložil z ruštiny nějaké básně Maocetunga a příručku o trestech.
        Následků se Lizetka nedočkala.
        Na sjezdu spisovatelů se seznámila s někým ze zamini.
 
            * Za měsíc nato byla jmenovala kulturním přidělencem v Rio de Janeiru, místo nějakého Hrubeše, který se kvůli tomu pět let učil portugalsky.  
            * Já vím, je to neuvěřitelné, ale je to fakt, ačkoliv se tomu rozum vzpírá.
        Neboť je mnoho věcí mezi nebem a zemí.
        A protože kádrové posudky, třídní původ, brigádnické hodiny a zásluhy jsou jedna věc, a pěkná ňadra, zadek a zelené oči jsou druhá věc.
        Jako časnost a věčnost.
        Proto nevím jak kdo, ale já bych je nikdy na váhu nedával.
 
            * A tak se Lizetka, ta vysočanská svině, vykašlala i na mě a sedí v Rio de Janeiru jako kulturní přidělenec.
        Čekám, že se jednou stane první presidentkou tohohle státu.
        A to potom teprv bude socialismus.
 

1955 (Hořkej svět, 1969)