Význam:
vystoupení studenta na semináři hodnocené přítomným pedagogem nebo skupinou pedagogů. Před 2. světové války a ještě nějakou dobu po válce bylo dle tehdejších studijních předpisů nutno nejprve absolvovat uřčitý počet kolokvií a pak teprve student mohl požádat o připuštění ke státní zkoušce. V současné době je kolokvium ústní zkouška z humanitního oboru, kde student volně diskutuje s pedagogem o daném oboru. Koncem zkoušky se nedávají známky, ale hodnocení: „vyhověl” nebo „nevyhověl.”
Gramatika:
n., the stem is kolokv-. The endings for words ending in -ium and -eum are roughly identical to those in the „město”-type in the singular (e.g. Gsg. kolokvia, DLsg. kolokviu) and NApl. (kolokvia); the other case endings follow „moře”-type (e.g. Gpl. kolokvií, Lpl. kolokviích).
|